Přidat názor k článku Pružná pracovní doba a delší mateřská dovolená - triumf feminismu? Určitě ne.

Dovolila bych si také přispět do diskuze - jak to chodí/chodilo v severských státech. Syn se mi narodil před 22 lety v Dánsku a neumíte si představit ten tlak okolí a rodiny, abych ho dala do jeslí. Tenkrát bylo zcela běžné, že děti byly odkládány do jeslí už v 6 ! měsících. Samozřejmě šlo i o finanční důvody (ale spíše o to, aby si rodiny mohly pořídit něco, bez čeho by se klidně obešly.)Ale argumenty mých dánských kamarádek byly: pokud budeš s dítětem doma, nebudeš se přece moci realizovat! Nedokázaly si představit, že by nějaká maminka mohla být také spokojená doma a brát toto období jako další, jinou a úžasnou fázi seberealizace. (podotýkám, že jsem porodila ve 30 letech a do té doby jsem měla velmi zajímavou práci, bez které jsem se ale klidně na nějaký rok kvůli dítěti obešla). Argumenty mých dánských příbuzných pak pro mne už byly naprosto nepochopitelné - dítě má jít do jeslí v 6 měsících, protože mu bude chybět dětská společnost a kolektiv! Já jsem byla prostě divná a "vydržela" jsem na mateřské i navzdory tomu, že jsme se museli s mým dánským manželem uskrovnit a poslední měsíce jsem už byla sama a rozvedená. Syn šel do školky ve 3 letech na dopoledne a byl velmi spokojený a byl a je velmi společenský. Prostě to byla pro něj ta správná chvíle a já jsem nikdy nelitovala, i když to bylo ekonomicky velmi těžké období. Takže úporné řeči o seberealizaci mne vždy spíš vedou k útrpnému pokrčení rameny. To jen pro dokreselní, že tlak okolí a společnosti může být dost důležitý a protože se to "prostě tak dělá", mnoho maminek tomu podléhalo.