ahoj, to zní sice moc hezky, ale já si osobně neumím představit, že bych "odložila" dítě, ktzeré ještě není a v tomto věku zdaleka nemůže být psychicky zralé na takové odloučení. Ano, čím menší, tím se zdá, že to léepe snáší. Potíž je v tom, že takhle malé dítě se nejprve musí k někomu pevně připoutat, splynout s tou svou jednou jistou a bezpečnou osobou (jak dlouho děti nerozlišují já a ty ? jsou s maminkou "jeden"), aby se pak stejně bezpečně a v duševní pohodě dokázalo "oddělit" v pravý čas. Jesle, byť sebelepší, vychovávají podle mě malé deprivanty. Nemusí to být znát na první nebo druhý pohled, ale to zklamání v nich prostě bude už navždycky v podvědomí. Myslím, že tři roky je vcelku zdravá a normální hranice, kdy se je už dítě schopno na určitou dobu vzdálit od matky (nebo táty) a pobýt v dětském kolektivu bez ní. Protože VÍ, že nebude opuštěné, že ta jeho máma pořád je a nezmizela (tak jak si to myslí mimčo).
Předchozí