Myslím, že tohle je pořád dokola a nikdo to nikdy nevyřeší. Jasně, život je život a dost těžko nějaká věda zjistí, co cítí dva týdny starý plod, co cítí kočka, co cítí rostlina... a přitom nikdo asi nepochybuje, že taky mají svůj "duševní život", že nějak vnímají svět kolem sebe...
Interupce - pokud k ní někdo přistoupí z důvodů vývojové vady plodu, NIKDY není jednoduché rozhodnutí. V tu chvíli je každé rozhodnutí špatné a člověk proto volí mezi dvěma blbými variantami. Nelíbí se mi lidé, kteří ostatní hned odsuzují. Přitom narodí-li se někomu postižené dítě, ti, co kibicují o zachování života (ať jsou to konkrétní jednotlivci nebo církev), pomůžou vám v lepším případě trochu, ale stejně NA VŠECHNO ZŮSTANETE NAKONEC SAMI A SAMI SI PONESETE DŮSLEDKY SVÝCH ROZHODNUTÍ. Smekám kloubouk před všemi lidmi, kteří dokáží odhadnout, na co mají a na co ne. Ten, kdo shledá, že na něco nemá (výchova postiženého dítěte) je mi sympatičtější než ten, kdo do toho jde hlava nehlava a pak za něj jeho povinnosti plní stát, rodinní příslušníci a další.
Předchozí