Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Ráchel - proč hned takhle útočíš? Přečti si to prosím po mě ještě jednou, ano, než takhle vystartuješ. Promiň, ale často reaguješ na mé příspěvky poněkud neadekvátně... Je v tom něco osobního, něco, čím ti apriori vadím? Asi ano, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Naopak, kdo se rozhodne vychovat postižené dítě, má můj obdiv. A věřím tomu, že hodně lidí (když se už rozhodnou) to opravdu zvládají, aniž by kohokoli otravovali. Jsou prostě ale i tací, co to nezvládnout (ze subjektivních nebo objektivních důvodů). Jestli to někdo takhle cítí, asi je lepší se rozhodnout pro přerušení těhotenství. Když pak z toho všeho, do čeho se pod tlakem moralistického okolí dostal, upadne do depresí a bude mít pocit zkaženého života, kdo mu pomůže? Nikdo.
Restrikce potratů k ničemu nevede - katolické Polsko je toho důkazem.
Jak jsem sama řekla, vždy je to velmi těžké rozhodnutí, viděla jsem lidi v mém nejbližším okolí, kteří ho podstupovali, a snažila jsem se jim být oporou. Co nejvíc ocenili bylo pochopení, ne odsuzování a moralizování. Oni sami moc dobře věděli, že potrat není správná věc, ale pořád se jim asi zdála správnější než přivést na svět těžce postižené dítě - jejich důvody jsem nezkoumala, protože bych taky nechtěla, aby někdo soudil mě (sic!). Kromě toho to rozhodování je o to těžší, že v tu chvíli nejde říci, jak těžké to postižení bude. Stát před takovou volbou, doteď nevím, co bych dělala a věř, že jsem o tom přemýšlela už víckrát.
Příště bych prosila, abys mi nepodsouvala něco, co jsem neřekla.