Já to beru podle svých dětí a dětí mých kamarádek i podle ostatních dětí, které jsem viděla ve školce.
Moje dcera třeba byla už ve třech letech velmi zdatná - do školky sice chodila jen dopoledne, protože jsem nepracovala, ale líbilo se jí tam, neplakala, ráda si tam pohrála. Můj syn naopak byl skutečně zralý na školku až ve čtyřech. Ve třech jsme to zkusili - a ještě na to prostě neměl. Strašně plakal, už cestou do školky. Odložili jsme to tedy o rok - a ve čtyřech už byl úplně jiný, vyspělejší. Kdybych ho musela dát do školky už ve třech, tak by to byly scény, které jsem tam viděla u mnoha jiných dětí z prvňáčku (tedy tříletých) - děti plakaly, držely se svých matek, držely se zábradlí, aby s nimi nemohli rodiče vyjít nahoru, pak ve třídě odmítaly jíst a pít - no tohle když jsem viděla, tak jsem z toho byla pokaždé špatná. Některému dítěti jsou i ty tři roky málo. Ve čtyřech už je to úplně jiné. Škoda, že je dnešní doba taková uspěchaná, všechno musí být hned, i na ty děti se tlačí, aby si rychle zvykly, rychle se socializovaly.
No nic, tak teď jdu zase pro změnu na pár hodin do procesu já.
Předchozí