Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Danielo, píšeš:
"kde je hranice? V nasem state je ta hranice zakonem dana...kdyby melo dite ocni vadu, tak potrat nikdo nepovoli. Myslim, ze jsou v te hranici zohlednena vsechna rizika a moznosti. Mozna jsem naivni, ale vazne si to myslim. A taky si myslim, ze ta hranice se posunovat nebude."
Obávám se, že to je opravdu naivní. Kde je ona vágní "hranice" je totiž natolik diskutabilní a vědci se na ní jaksi ne a ne shodnout, že je tato hranice v různých státech různá. Dovedeš si představit, že v některých státech USA je možn "potrat" i tuším v osmém měsíci těhotenství? Připadá ti to v pořádku? I tam přece "stát" zohlednil všechna rizika a možnosti... Tím vším chci jen říci, že ta hranice se prostě určit nedá. Vždycky to bude rozhodnutí, které nelze ničím až tak podložit. To, že něco určuje stát zákonem, pro moje svědomí není směrodatné. Stát má během historie zákony, nad kterými zůstává rozum stát...
Ale když jsem se ptala na to, kde je hranice, myslela jsem tím i to, že tu je vývoj - dřív potrat nebyl legální, pak ano, ale muselo být na něj povolení, teď je omezen už jen stupněm těhotenství. Už se bere jako normální potrácet děti s DS. Kdy se to rozšíří dál? To, že teď nikdo nepovolí potrat kvůli oční vadě - jsi si jistá, že to není jen otázkou času, kdy to klidně možné bude? Copak nevidomý člověk může žít "plnohodnotný život"? A když to přeženu, kdy začnou lidé "cítit", že na výchovu modrookého dítěte "nemají sílu"?