Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Myslím, že správné rozhodnutí v takových případech je jen a jen to, když uděláte, co sama cítíte. Děsí vás představa, že přivedete na svět postižené dítě, pak je v pořádku, když podstoupíte interrupci. Jste mladá, podařilo se vám brzy otěhotnět, k tomu gratuluji. Já jsem v situaci jiné. Je mi 40, 2x jsem za poslední rok samovolně potratila v 10 tt a bez hormonální léčby asi ani příště neotěhotním. Už teď proto vím, že to dítě budu chtít, ať je jakékoliv a že nepůjdu na žádná vyšetření, která by dítě mohla ohrozit a když nechci inerrupci, tak jsou zbytečná. Existují přece postižení a zdravotní komplikace (starší, teď už dospělá dcera má alergii a astma a dcera kamarádky cukrovku a s tím se taky žije dost těžko a mnohými omezeními), která se v prenatálním stadiu odhalit nedají, tak proč bych měla zjišťovat to málo, co se zjistit dá a zbytečně se znepokojovat? Trochu jiná situace by byla, kdybych měla doma jiné malé zdravé dítě. To bych možná všechna vyšetření i případný potrat podstoupila, protože péče o nemocné dítě by mi zabralo i čas, který bych měla dát tomu staršímu zdravému a to bych mu nejspíš udělat nechtěla. Takže asi záleží na každé matce, pro co se rozhodne, co je v dané situaci pro ni a její nejbližší nejlepší.