Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Danielo, vím, že o tom přemýšlíš, narozdíl od některých diskutujících mi nepřipadá, že to jen tak šmahem smeteš.
Říci o někom, kdo má DS, nebo i jiné postižení, že nemá plnohodnotný život, mi připadá absurdní. jak my můžeme vůbec posoudit, co plnohodnotné je a co ne? Znám lidi, kteří mají různá postižení, na základě kterého by je zvnějšku mohli posuzovat druzí tak, že tito lidé nežijí "plnohodnotně". Ale oni se tak necítí... dokáží být šťastní, jsou pro lidi kolem sebe velkým přínosem (křesťané by řekli požehnáním) a životy těch, kdo se s nimi setkali, jsou obohacené. A někteří z těch lidí by mohli říct "jsem ráda, že mě máma nepotratila..."
Píšeš, že k potratu nikdo nikoho nenutí. No, to by ses divila, co se občas v tomto směru stává...
Jinak já se na rozum lidí spoléhat neodvažuji. Stačí si přečíst učebnici dějepisu... Netvrdím, že existuje jednoduché řešení. Jen říkám, že určovat tu hranici je krajně pochybné.