Problém vidím v tom, že lékaři se běžně starají o ženinu fyzickou schránku, tj. o "technickou" stránku těhotenství a porodu - ale těhotenství má stránky dvě: Což si naši předkové dobře uvědomovali . Dřív se říkávalo, že by se těhotná neměla dívat na nic škaredého...u porodu bývaly ženy,které samy už ledaco zkusily, po porodu sousedky vypomáhaly a přinášely drobné dárky ve formě jídla, rodičky rodily v přirozeném prostředí.(Na porodní domy, s kvalitní lékařskou péčí, však stát peníze nemá...Taktéž duly, které by byly sto duším maminek účinně pomáhat, jsou jaksi opomíjeny...)Naši předkové zkrátka chápali, že duše ženy, stejně jako tělo, prochází v těhotenství obrovskými změnami a je přecitlivělá - a pro průběh těhotestnství i porodu podstatná. A ještě jedna věc: Pokud je žena zvyklá stonat, budiž, ale pokud byla do doby otěhotnění zdravá - ale najednou má být soustavně vyšetřovanou pacientkou - může to být pro ni šok. Každá žena je jiná a každá na své těhotenství reaguje jinak, dokonce i pokud jde o jednotlivá její těhotenství. To je možná také jeden z důvodů, proč v Čechách tolik žen trpí - většinou tajenou - poporodní depresí.
Předchozí