Přidat názor k článku Stresující vyšetření

"Jenze, Rachel, jak to chces vyresit?" Já nevím, jak to "vyřešit" globálně. Moje názory a jednání není určeno v první řadě nějakými státními zákony. Myslím, že v jádru je tahle debata hlavně o tom, zda existuje nějaká absolutní pravda, nebo zda "to má každý jinak". Pokud bych to vzala tak, že záleží na tom, "jak to kdo cítí", tak nevím, jak touto logikou obhájit, že jsou trestné loupeže, vraždy... že i ty posuzuješ nějaké chování druhých lidí jako správné (morální) nebo naopak špatné (nemorální)... vždyť oni to mají přece jinak, ne?
Myslím, že je moc smutné, že tolik lidí v dnešní době podlehlo pocitu, že hlavní je "být šťastný" a to štěstí podmiňují tím, že se v jejich životě nemůže objevit žádná bolest, utrpení, oběť. Myslím si, že to je prostě nedozrálé. V životě jsem si prošla lecčíms - a přesto jsem za to vděčná. Vím, že bez toho bych nebyla tím, kdo jsem. Nevím, jak bych se vyrovnala s tím, kdyby moje dítě bylo vážně postižené. Ale asi je to pro mne jednodušší představit si, že bych tím nějak prošla, protože vím, že na světě nejsem sama.