Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Hm, bylo už ráno. Samozřejmě by byla švagrová velice dotčena názorem, že by nevedla plnohodnotný život.
Také jsem se ve vztahu k synovci postupně vyvíjela. Od pocitů, jak se mám proboha chovat, až k pochopení toho, že i bez řeči a pohybu se dá vést život plnohodnotný. Samozřejmě že je tam celodenní péče, nelze počítat s tím, že synovec bude jednou samostatný, ale dokáže se smát, radovat, plakat. A švagrová říká, že člověk, který v péči postižené dítě nemá, nikdy nepochopí co mu toto může dát.

Tohle bylo kdysi zkopírováno sem na diskuzi a já to dala přečíst švagrové. Řekla, ano, to vystihuje podstatu života s postiženým dítětem.


Téhle dáme postižené dítě.“ (…)
„Proč právě ji? Vždyť je tak šťastná.“
„Právě proto,“ odpoví Bůh s úsměvem.“Copak bych mohl svěřit postižené dítě ženě, která nezná radost? To by bylo kruté.“
„Ale je trpělivá?“
„Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v sebelítosti a bolesti.“
„Ale Pane, myslím, že ta žena v tebe ani nevěří.“
„Na tom nesejde. Ta žena je dokonalá. Má správnou dávku egoismu.“ (…)

„Egoismu? Copak to je nějaká ctnost?“
Bůh přikývne: „Jestli se nedokáže od dítěte čas od času oddělit, nikdy to nedokáže přežít. (…) To je žena, které požehám ne zcela dokonalým dítětem. Ještě to neví, ale budou jí mít co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až ji dítě řekne poprvé máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Dám ji, aby viděla jasně věci, které vidím já – lhostejnost, krutost, předsudky – a dám ji, aby se přes ně přenesla.“ (…)
„A kdo bude patronem?“ ptá se anděl připravený k zápisu do matriky.
„Bude ji stačit zrcadlo.“

Ermy Bombeckové