Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Miso, bohuzel proc se stalo Ti nezodpovi nikdo:-((Taky by me to zajimalo...ale fakt mi to nikdo nerekl.....

Ja jsem momentalne tedv patek po rocni velke kontrole a patecni biopsii:-((Zas v oblasti prave operovane strany jsou jakesi 4 bulky...takze do 19.12. budu mit pekne neklidne spani...fakt me to strasne serinkuje, ale co nadelam....

Ve stredu jsem byla po roce poprve u kadernice, primo na onkol.je male kadernictvi a moc sikovna kadernice.
Prisla tam pani s manzelem...cca neco kolem 50let??Vystrasena, po 1.chemoterapii, cervene, co po ni do cca 20dnu vypadaji vlasy...videla sjem sebe pred rokem.jeji reakce, to jak si zkousela paruku, slzy v ocich......
Bylo mi ji lito, bylo mi z toho pocitu smutno...Ale mela manzela a vypadal dost odhodlane ji podrzet a byt v tom boji s ni!!!!A to je pul cesty k uzdraveni.Podpora manzela..Rekla sjem ji to, i to, ze ji uplne chapu, jak ji je.Ty pocity a ze ted momentalne ji to nikdo nevymluvi, ze ztrata vlasu je to posledni, ze i to preboli a bude fajn..Kazda si prochazime urcitou etapou smirovani se s nemoci.Dulezite je nepadnout pred ni nahubu, vzchopit se jednat driv nez nas ta mrcha dopadne!!!!

Miso mysli stale na sve deti a manzela.Na to, ze proste nejde, abys je opustila a nechala tu samotne.To Ti moc pomuze.Neodhanej od sebe deti, kdyz Ti bude zle, uzko, kdyz te dostane zlost, bolest, zoufalstvi.kdyz beznadej prevysi vsechny nadeje....deti citi, co se deje a dokazou pomoci.Asi cicti Tvoji bolest, strach.
Ja po chemoterapii byla vzdy cca od 3-7dne uplne mimo.Sice jsem vstala a trochu fungovala,ale kdyz jsem vetsinu casu lezela, mamka a tchynka, comi pomahaly se snazily deti ode me vyhanet, abych mela klid.me ale vic nez jejich plac za dvermi pomohl, ze si za mnou vlezly do postele, pritulily se a bylo to jako hrejive slunicko, polazeni...

Netrap se a a ver, ze bude jen lipa lip.Ver, ze vyjdez z mlhy do slunecneho dne a bude uz jen dobre!!!
neboj se o svych pocitech, trapenich a obavach mluvit.S lekarkou, s manzelem, s pritelkyni, maminkou, rodinou.S psycholozkou.Nebran se antideprsivam, pokud si priznas, ze to sama vnitrne psychicky nezvladas.Ten boj s tim, byt na okoli usmevava a uvnitr trpet jak kun je hrozny.Psycholog pomuze hodne.Ja na to prisla az po 10ti mesicich boje....uz jsem to v zari nezvladla a zhroutila se dr. v ordinaci.Psycholozka a antidepresiva me dostaly do urcite rovnovahy a racionalniho mysleni..MOje stavy a myslenky uz zacaly byt vazne a nebezpecne.

Neboj se niceho co prijde, protoze pokud mas rodinu a odhodlani bojovat, jsi na dobre ceste!!!

Miso, drzim Ti pesti, aby jsi byla v pohode!!Aby vse, co te ceka bylo pro Tebe za podpory Tve rodiny co nejprijemnejsi!!

Drz se a pokud bys chtela klidne napis na davidshop@seznam.cz

Sylva