Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Nedá mne nereagovat na markétin příspěvěk:
ele papinko a já bych i toho anencefala donosila, porodila, přivítala bych se s ním a rozloučila a nechala ho zemřít. Protože smrt k životu patří a tím, že ji přesuneme do 20. tt (nebo do eldéenek a nemocnic v případě starých lidí) ji rozhodně ze života nevytěsníme.
Když ti to dítě Markétko umře v náručí nebo zažiješ smrt miminka na vlastní kůži, tak mi napiš a můžeme si o tom pokecat!
Náš syn umřel 2 týdny před porodem - rodila jsme mrtvé zdravé dítě....
Můžeme si pokecat o pocitech bezmocnosti, beznaděje.....ta bolest s té ztráty je nesnesitelná! Jak chceš to miminko přivítat...vítej dítě mé, vím že zachvíli umřeš??? a pak, jak se s ním chceš rozloučit??? dívat se na to jak pomalu ten malý tvoreček umírá? jak trpí??? a že mu nemůžeš nijak pomoct????
Tak moc jsme si přála, aby náš syn začal plakat, když jsme ho držela v náručí!!!!! jAK MOC JSME SI PŘÁLA SE ŠTÍPNOUT, abych se vzbudila u toho HROZNÉHO SNA A MODLILA JSEM SE, AŤ TO JE VŠECHNO JENOM SEN!!!!

To stejné prožívají maminky, které se rozhodly, že po zjištění vrozené vady neslučitelné se životem u svého miminka, těhotenství ukončit. To rozhodnutí není lehké, ale v životě si nedovolím odsoudit ženu, která to udělala. Vážím si ji za to, že našla v sobě sílu, to vzájemné trápení ukončit.

Ještě to není ani rok! Já bohužel po špatné léčbě své vážné nemoci budu mít zvýšené riziko VVD a zatím nemáme dítě, ale v případě, že testy(amnio) bude pozit.... mám v tom jasno!