Milá Evo, Váš příběh a především Vaše současná situace je strašně smutná, opravdu to mnou pohnulo a ráda bych Vám tímto způsobem vyjádřila svůj obdiv a podporu "na dálku". Asi nemá cenu psát, že vše vyléčí až čas (i když je to stoprocentní pravda!), na to je Vám teď asi příliš ouvej. Nejsem kdovíjaký zastánce potratů, ale NIC SI NEVYČÍTEJTE! To především! Osud si s námi občas pohraje šíleněji než blbý scénář seriálu. Přijměte podporu rodiny i lékařů a myslím, že se brzy dostanete do stavu, kdy si uvědomíte i ztracenou vlastní sílu jít dál. A to nastane třeba dřív, než si teď dokážete představit. A ještě jednu věc - určitě se Vám dostane "rady" typu: MUSÍŠ se dát rychle do kupy! Máš přece dítě! - na to bych se, být Vámi vykašlala (ne na dítě, samozřejmě :-). Dohromady se dáte, to mi věřte, a pak budete svému dítěti skvělou mámou, ale dejte na svůj zdravý rozum a sama si zvolte tempo, buďte sobecká, obětovala jste se až až. Ještě mám samozřejmě z pozice nezávislého pozorovatele chuť napsat, že ten idiot by zasloužil nakopat do p.dele, ale tady věřím, že se mu to bohatě vrátí i s úroky!
Mám podobnou zkušenost z vlastní rodiny, kdy se manžel sestřenice "zamiloval" a přímo na Štědrý den jí nic netušící oznámil, že odchází. Klukům bylo 5 a 7 let. Taky se zhroutila a bylo to velmi, velmi špatné. Po dvou letech má sesřenka nového přítele, pracuje na své kariéře, teď si třeba teprve udělala řidičák a jen kvete. Nikdy nebude taková jako dřív, je silnější a moudřejší. Bývalý muž se s dominantní přítelkyní hádá a chce být na Vánoce se starou rodinou. Nebude, podělal si to sám. Vím Evo, že Váš příběh není stejný, ale třeba Vás to povzbudí. Rozhodně v tom nejste sama.
Moc Vám, Evo držím pěsti a zdravím z Brna.
Předchozí