Myslím, že na dítě nezapomenou ani ty, které podstoupí potrat ve vyšším stupni těhoteství. Sama si neumím vůbec ani trochu představit ten stres, kdybych věděla, že moje dítě má těžkou vadu a po porodu nebude žít dlouho. Nedokázala bych ho "nosit" až do porodu. Potkávala bych na ulici lidi, kteří by se mě ptali na miminko. Co bych jim měla říct???? Že porodím dítě, které brzy zemře???? Asi bych se z toho zbláznila.
Chápu, že jsou i vady se kterými se dá žít, ale já bych se o takové dítě postarat nedovedla (manžel vůbec ne). Je v tom asi i jistá dávka sobectví, ale vidím, jak na mě působí to, že jsem už skoro 6 let doma s dětmi a neumím si představit, že bych musela být doma celý život. Nebo že bych dítě dávala přes týden někam do stacionáře a brala si ho na víkend. Prostě na to nemám sílu.
Předchozí