Ahoj, mám syna, další už asi nebude, a snaha vychovávat ho dobře u mě je. Jenže... narážím na manžela. Když chci vést synka k tomu, že je normální dělit se o práce v domácnosti, vedu ho aby mi pomáhal u vaření, skládal ponožky apod, zasáhne manžel s tím, že "to je přece pro baby a on, chlap, se přece nebude shazovat dělat podřadné práce". Kupodivu, syna baví ochomítat se kolem vaření, nebo mi pomáhat s úklidem, ale jen když ho tatínek nevidí. A dědeček, můj otec, je to samé. Jen sedí u televize, nadává, a vydává mámě rozkazy (podej mi pivo, přines mi něco k jídlu apod. Nedávno jsem se rozhlížela v hračkářství, a docela mi vadí, že pro holčičky jsou hračky typu smeták, žehlička, pračka... Jako by to předurčovalo. Manžel mi nadává do feministek. Neznám úplně přesnou definici feminismu, ale pokud to znamená soužití dvou pohlaví v úctě, vzájemné pomoci a nepohrdání druhými, tak sem feministka. Syna se snažím vychovat jak nejlíp to jde, ale vliv jeho otce asi udělá své. Ono je taky pohodlnější ztotožnit se s tím co říká táta (domácí práce jsou pro ženské) než pomoct mámě.
Předchozí