jasně, to chápu, proto jsem se zmínila o tom "nezapomenout si lásku projevit" (myslím, že pokud si lásku dáváme najevo způsobem kterému ten druhý rozumí, tak to nebude bez odezvy). Já jsem navíc měla skvělý příklad v mých rodičích, který se mi vryl pod kůži tak, že věřím, že lze milovat i po ix letech. Naši se dokonce po letech prázdna a hádek naučili jeden druhého fakt milovat. Pro mě vypadá trochu divně, když si nějak výrazně projevují lásku (což v posledních letech činí), protože to nebylo běžné. Opět k sobě našli cestu. A to je myslím hodně hodně těžké, se k takovému kroku rozhodnout, když po tolika letech v sobě máte spousta nehezkých zážitků. Znovu se otevírat, prokazovat mu lásku, když nevidíte důvod, proč to dělat. Ale o to možná jde, podle mě láska nemůže být z nějakého důvodu. Láska je rozhodnutí. Budu tě milovat, i když... nebo Přestože... O tom, že to je někdy dost těžké, ani nemusím mluvit...
Předchozí