Ahoj Evi,
Moc a moc s tebou soucítím - nestalo se mi sice to, co tobě s miminkem, o to to máš horší, ale taky od nás manžel odešel. Loni mi zničeho nic oznámil, že už mě prostě nemá rád a že by potřeboval pauzu a bydlet sám..byl to pro mě hrozný šok.. párkrát jsme byli v poradně, ale manželův názor se neměnil, prostě mi nedával žádnou naději! Ale rozvod nechtěl. Půlrok jsme takto žili nežili, víceméně kvůli dětem, a letos na jaře mi manže sdělil další "jobovku" - že chce jít pracovat do jiného města asi 100 km od našeho bydliště. Po tomto uz jsem psychicky nevydržela a sbalila jsem ho, at si jde bydlet jinam- manzel se vůbec nebránil, asi na to čekal, a od té doby jsem s detmi sama. Za jinou slečnou prý neodešel, nebo aspoň se mu to daří dobře tajit, o to je to divnější, jen tak mě vyprchaly veškeré city ke mně! Nechápu, jak někdo, koho jsem si brala z lásky, plánovala s ním společnou budoucnost, mám s ním krásné děti, mně může takto odkopnout! Pořád jsem doufala, že si uvědomí, jak mu chybíme, že nedokáže přežívat bez dětí, ale prý mu to vyhovuje! Navíc teď chce mermomocí i rozvod.. uvidíme, co za tím vším nakonec bude.. ale já každý den nad tím přemýšlím a hledám důvod, který jaksi není....Evi, říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré, teď to třeba nevidíš, ale určitě v budoucnu si to řekneš.. já teď na tom už nejsem úplně nejhůř, to už asi bylo, ale dobře mi taky není. Přeji hodně štěstí a spokojené vánoce v rámci možností (u nás bude taky štědrý den bez otce, budeme u našich)
Předchozí