Jsem zklamána a znechucená nad vaším nešťastným osudem.Hrozně mě štve, jak dokáže být vrtkavý, hrozně mě to trápí, trápí mě to, co se vám stalo.Když jsem si to přečetla, trnula jsem hrůzou a chce se mi plakat... hrozně se bojím jít do opravdového života.Jsem hodně citlivý člověk a něco takového mě může i zabít.Jak popisujete to těšení se, zamilování a znenadání odhalení milenky, odchod manžela od rodiny... myslím, že jste byla silněkší, než si myslíte.V mých očích určitě jste určitě silná osobnost, když jste si miminko chtěla ponechat (ač to potom dopadlo jak to dopadlo).Jen mi prosím řekněte, jak jste si mohla nechat dítě, když vás váš muž natolik zradil?Já vím, nejsem dostatečně zkušená, ale tohle nedokážu pochopit, musí mi to někdo vysvětlit... nedívala byste se na to dítě potom s bolestí v očích? Nepřipomínalo by vám hanbu a roztrhané srdce na padrť? :""-(((
Předchozí