Přidat názor k článku Byli jsme ideální pár

V první řadě Evo,prošla jste peklem,ale je za vámi,je jen bolestnou vzpomínkou,které čas otupí hrany a bude snesitelná i když teď to tak nevypadá.Přeji vám,ať se ta rána hojí rychle a bez komplikací,nebojte i s velkou jizvou se dá šťastně žít.Držím vám a vašemu synkovi palce a přeji už jen a jen štěstí.
A teď ad milenky:Jako devatenáctiletá naivní holka jsem se dostala do situace,kdy zajiskřilo mezi mnou a mým ženatým kolegou z práce.Vyslechla jsem si od něho všechny ty otřepané bláboly o tom jak si s ženou nerozumí,jak je pro ni přednější syn než on,jak jim to neklape,bla,bla,bla.Jenomže já ji znala a věděla,že je to skvělá ženská a tak jsem jako velmi mladá ztratila iluze o chlapech.Zůstalo jen u platonického zajiskření,které časem vyprchalo,ale nebylo to nic platné,protože stejně potkal holku,které nevadilo,že ho doma čeká žena a dítě.Já bych tedy milenkou být nedokázala,mám svědomí a milenky,ruku na srdce o manželce víte téměř vždy.Mám pár kamarádek,které se svědomím nezaobírají a klidně měly ženáče.Když jsem se jich na to ptala,tak říkaly,že o manželkách,případných dětech prostě nepřemýšlí a poslouchají slovo od slova stejné bláboly jako já před lety.Ti chlapi se to snad někde hromadně učí nebo co?:o)A jak jsem dopadla já jako manželka?No mám prostě smůlu,že mému muži stojí v cesté samé holky bez svědomí a je to přesně typ 2,který popisuje Jena,nenapravitelný proutník.Mám za sebou taky svoje soukromé peklo,ale naučila jsem se s tím žít a těžit z toho co se dá.Mám totiž čtyřletou dceru,která tatínka miluje a on je pro ni opravdovým a fungujícím tatínkem.Ale to už je jiná kapitola.