Tohle se nedá tak brát a zřejmě je to Tvou (jak sama píšeš) nedostatečnou zkušeností. Mám dvě děti, druhé přišlo bez plánování a celkem rychle po prvním, nikdy v životě bych nechtěla jít na potrat, připadala bych si, že jsem zabila vlastní dítě. Nejsem z těch, co těhotenství prožívají jako nejkrásnějších 9 měsíců v životě, ale stejně už cítím tu zodpovědnost a lásku k novému životu.
To miminko bylo počato s láskou, ikdyž třeba jen poloviční. Něco jiného je, kdybych čekala dítě s někým, kdo mě přinutil ke styku násilím a já ho nenáviděla.
Chtěla bych ještě dodat, že je mi líto, jak vše dopadlo a Evě přeji ze srdce už jen a jen dobré!!! Není vinna, nenese odpovědnost za nic, co se přihodilo a teď by se hlavně měla zaměřit na příjemnější stránky života, na svého syna a jejich společnou budoucnost. Osud si s námi často ošklivě zahrává, ale mějte na paměti, Evičko, že co Vás nezabije, to Vás posílí! Vy máte svědomí čisté, jděte proto vpřed a dozadu se neohlížejte!
Přeji Vám i Vašemu synkovi tolik štěstí, kolik jen unesete a budu na Vás myslet! Jak už tu bylo napsáno, jste silnější, než si myslíte!!! Renata
Předchozí