Přidat názor k článku Byli jsme ideální pár

No neumím si představit, že bych na svém partnerovi nepoznala, že se něco děje, že je vše idylka a že tedy dítěti nic nebrání. I můj exmanžel asi našel jinou, jen se k tomu nechtěl přiznat, tak jsem na něj uhodila, a bylo po všem. Přišlo to ve chvíli, kdy jsem kvůli nemoci přišla o práci, a rozvodem přišla i o bydlení. Všechno jsem přežila. Protože člověk přežije všechno. Dneska se se svým exmanželem normálně bavím. Nehodili jsme se k sobě, a nebyli jsme spokojený ani jeden. Ta nemoc to jen ukrátila. Nicméně to, že někdo chce řešit vztah dítětem, to je špatně, to svědčí o jeho nezodpovědnosti a nevyzrálosti. Smůla je, když si takového chlapa člověk najde za muže.
A co se týče potratů, moje sestra na něm byla v 18 letech a taky to přežila. Kdyby si to měla vyčítat, tak se zblázní, člověk to musí všechno brát, že se to stalo a život jde dál. Kdyby byl život peříčko, tak by snad ani neměl smysl. Člověk totiž roste skrze bolest a utrpení, jen pak může ocenit dobré časy a vážit si mála, životní radost tvoří maličkosti, ne velké věci.
Obecně si ale myslím, že ničemu nepomůže, když si autorka článku bude vyčítat potrat, když to bude vyčítat partnerovi a vidět jej za vinínka. To, že si našel milenku, k tomu ho asi něco přivedlo. Buď se jedná o typ chlapa, který bude mít milenky celý život, a nebo měl pocit, že mu něco schází. Nikdo z nás není dokonalý, a proto pocit ztráty může přijít i v sebeidyličtějším vztahu a pak člověk hledá úniky. Ruku na srdce, kdo z nás je nikdy nehledal, ačkoliv měl třeba velké závazky, nebo to v dané chvíli bylo nevhodné a vůči někomu nefér...