Přidat názor k článku Jak jsem dorostla do velikosti XXL

Mám dvě děti, vdávala jsem se v 19 letech, vážila 58 kg při 170 cm, obě děti jsem porodila během 15 měsíců a byla jsem tak utahaná, uhoněná a nevyspalá, že jsem po druhém porodu zhubla na 52 kg a to i přesto, že jsem v těhotenství přibrala 12 kg, což není zas tak málo. Snažila jsem se tedy přibrat, jedla jsem co jsem mohla, třeba v 11 večer jsem plenila lednici. A ani gram navíc. Byla jsem jak z Osvětimi. Styděla jsem se za hubené nohy, které před těhotenstvím byly hezké štíhlé - a nyní jako tyčky...dnes se takovými nohami pyšní manekýny, ale já jsem se za ně tehdy styděla. Nemohla jsem vůbec pochopit, jak může někdo po porodu ztloustnout, když miminko řve celé dny.. navíc jsem měla hrozně práce, nejen že něco jako papírové pleny samozřejmě vůbec neexistovalo, ale neměla jsem ani automatickou pračku, která už tedy existovala...jenže manžel měl takový názor, že zapírá prádlo - a tudíž se nekoupila. A že by mi pomáhal, o tom nelze ani hovořit...a žádná babička k ruce. A uklízela jsem velký dům, občas když prišel později jsem byla nucena i nanosit koks a vyčistit velký tovární kotel, který jsme koupili proto, že byl levnější, "z druhé ruky", ale byla s ním hrozná práce a všude se prášilo.Tahala jsem těžké nákupy z místního konzumu.Manžel přicházel z práce v 6 hodin večer, ráno v 6 odcházel. Na domácích pracích ani péči o děti se vůbec nepodílel. Pouze nezapomněl zdůraznit, že "jsou nějak špinavá okna", pokud jsem je neumyla každé 3 měsíce. Podotýkám, že jich bylo 8 a i stejný počet záclon. A schody, zaprášené od každodenního čištění kotle a vynášení popela.Takže u mě prostě to, že jsem byla ne štíhlá, ale hubená, bylo dané tím, že jsem měla tolik práce, že jsem prostě ani ztloustnout nemohla. Ale myslím, že k tomu mají co říci i geny, že je fakt, že někdo tloustne i jak se říká téměř po vodě...moje dcera je taky po dětech hubená, je to asi rodové. Na druhou stranu ale si dovolím konstatovat, že pokud někdo opravdu nemůže ani trochu zhubnout, měl by si kontrolovat jídelníček, neboť je skutečně jen málo lidí, kteří mají nadváhu díky špatné funkci štítné žlázy, obvykle je to tak, že prostě příjem je větší než výdej..a v poslední době přibývá i hodně obézních dětí a mladistvých, což mi připadá opravdu nebezpečné. Rodiče by měli dávat pozor, čím děti krmí a taky by se měli snažit naučit děti pohybu, ne vysedávání u TV a PC... moje rodiče pořídili TV až když mi bylo 13let, do té doby jsme stále běhali venku - a i potom, protože na TV se koukalo jen občas, stejně tam skoro nic ke koukání nebylo. A další věc - hodně rodičů děti u TV "odkládá", aby si odpočinuli. A někteří třeba na půl dne. Děti tak získají špatné návyky, které se jim skutečně obvykle vymstí - nejen tou nadváhou.
A co se týká té mé "podváhy" - na svoji váhu v 18 letech jsem se dostala až ve 40, kdy jsem si mohla říci - konečně nejsem hubená.
S prvním mužem jsem se rozvedla když byly děti v pubertě, před deseti lety jsem se seznámila s dalším manželem - byl pohledný, štíhlý, ramenatý... během zhruba tří let mu ale zachutnalo pivo, které dřív nepil, v průběhu cca 7 let přibral 20 kg, pivo pije před jídlem, ne po jídle jako většina populace, po vypití dvou tří piv dostane velkou chuť k jídlu a baští a baští... a to i ve dnech, kdy nevydává žádnou energii. Už začíná z nadváhy mít zdravotní problémy,už to dávno není jen estetická záležitost, bolí ho kolena, zvýšila se mu hodnota cukru v krvi, má zvýšený cholesterol, bere prášky na tlak. A při nárůstu těch 20 kg se v pase spravil zhruba o 30 cm... A vidím na něm, že je z toho otrávený, ale nemá vůbec sílu s tím něco udělat. Z toho plyne, že je mnohem lepší, pokud si člověk dává pozor, aby se mu nadváha nezvyšovala, neboť pak je v začarovaném kruhu...A s nadváhou je pak i problém se nějak víc hýbat, sportovat, neboť si člověk může i ublížit - kolena, kyčle...před pár lety ještě jsme jezdili na kole, na běžkách - a dnes vidím, jak mu ta váha znemožńuje dělat spoustu věcí.