Přidat názor k článku Dva úhly pohledu na léčbu neprůchodnosti slzných cest

Mému prvnímu synovi několik dní po porodu začalo hnisat pravé oko. Jelikož se narodil v pylové sezóně, byl několik týdnů léčen na zánět spojivek. Až posléze naši pediatričku napadlo, že by se mohlo jednat o neprůchodný slzný kanálek a byli jsme posláni ke specialistovi. Tam se o sondáž neúspěšně pokusili pouze jednou s tím, že další zákrok nemá význam, napsal nám nějaké kapky, jejichž název si už nepamatuji a poslali nás zpátky k pediatričce. Ta nám ukázala, jak máme malému masírovat okolí očí a kořene nosu a tím napomáhat k samovolnému zprůchodnění. Načež jsme byli poučeni o tom, že ke zprůchodnění může dojít až v jednom roce, možná i o něco později. Až potom by se mělo uvažovat o operativním zákroku. Když už se blížil osmnáctý měsíc života našeho dítěte a hnisání oka se stále zhoršovalo, byli jsme na na jedno krásné pondělí objednaní k doktorovi. Stálo však při nás ohromné štěstí. V neděli ráno nás syn z postýlky volal s naprosto čistým, neslepeným očkem, což se rovnalo zázraku. Ten hnis prostě proboural překážku v slzném kanálku sám. Dnes bude synovi osm let a nemá v tomto směru žádné problémy. Ty se prostě vyřešily samy. Proto, pokud by mé případné další děti měly tento problém, tak budu vědět, že nadbytečné a hlavně zbytečné šťourání v oku za každou cenu je kontraproduktivní.