Já mám jedno, měřítky článku, velmi blbé dítě. Syn ve čtyřech letech pouze říkal "bambaj jede a ššš", v šesti naprosto nezvládal 1. třídu a v 10 už měl ředitelskou důtku, vzhledem k tomu, že nebyl v žádném případě schopen orientace ve své školní brašně. Základní školu prožil jako outsider a otloukánek do chvíle, než vytvořil základ "zdravého jádra" a pohyboval se na pomezí zákona. Neměl totiž šanci v žádném ohledu dosáhnout pozitivního hodnocení normální cestou, tak se alespoň nechal obdivovat za grázloviny. Dcera (druhé dítě) byla vždycky napřed s čímkoliv, nad dětským skotačením jenom nechápavě mžikala dlouhýma řasama, zatímco si četla francouzsky, pokud zrovna nepreludovala na klavír či nesochala z hlíny abstraktní vyjádření budoucnosti. Mohu proto srovnat problémy a problémy.
Předchozí