Já mám předškoláka s odkladem pro opožděný rozvoj řeči, a tím myslím fakt pozdě-ještě ve 4 letech řekl jen 5 slov a všechno ostatní sděloval prostřednictvím obrovské zásoby encyklopedií, letáků, obrázků všeho druhu, výběr nosil pořád u sebe... Dostal dokonce nálepku dítěte s autistickými rysy, ačkoliv o 2 roky později je jasné, že je to normální kluk levák s jednoznačne nerovnoměrným vývojem. Je obrovsky napřed v práci s čísly, s mapami, encyklopediemi všeho druhu, písmena zná už roky-ale hlavně díky školce, protože já jsem záměrně převáděla pozornost jinam, nemylsím si, že mu zásadně prospěje umět číst, což on si myslí dávno, když neuměl pořádně mluvit, vůbec kreslit, měli jsme co dělat s jemnou motorikou a tak. Kde jsem ale nečekala protitah, to byla právě školka, potom, co jasně vyloučili autismus (v kolektivu funguje normálně dobře), začali mu právě písmenka, počítání, hodiny atd. přihrávat s tím, že dítě je nadprůměrně inteligentní s obrovskou pamětí a úžasnou schopností orientace. To jsem na něm viděla taky, ale dlouho mi trvalo, než jsem je přiměla k pochvale za šišaté, ale konečně trochu kulaté kolečko a tak. Nedostatky měli tendenci zlehčovat, a s chutí podporovali rozvoj toho, v čem u našeho kluka měli velký úspěch.
Je hezké mít úspěch, ale prospěšné pro něj jsou spíš ty hodiny dřiny při nácviku hlásek, které se každá fixují déle než půl roku a na které se Tomík extra mračí. Každopádně mu odklad dost pomohl v řeči a hlavně v sociální oblasti a pro mě je teď mnohem normálnější, paradoxně mám fakt radost, že se zatím nenaučil číst:-))). Z něčeho, co ho baví, musí přece mít radost i v té důležité první třídě, jako ostatní děti, spolu s učitelkou. Být jiný nemusí být extra požehnání.
Předchozí