Tak s tebou fakt souhlasím. Můj starší syn, když už jsme u toho uměl jen počítat a to asi do 100, číst ne ani se o to nikdy nezajímal, ale měl všeobecný rohzhled (byl zvídavé dítě) a učitelky ve školce mu říkaly malý dospělý. Základní školu zvládal lehce a v páté třídě na doporučení třídní učitelky (ve škole se nudil)přešel na osmileté gymnázium. Žádné problémy nenastaly. Dle psycholožky je nadpr.inteligentní, cílevědomý - silná osobnost. A to je právě náš problém. Zasáhla nás puberta a náš mladík (17let) prohlásil, že už nebude za šprta a stejně známky nejsou důležité. Dělal v rámci školy srovnávací test (přijímací zkoušky na VŠ) a celorepublikově uspěl na 97% - zkoušky byly z češtiny, angličtiny,němčiny, matematiky, přírodní vědy a inteligenční test - tím se ujistil, že blbej není (jeho slova). Známky bych ani nijak neřešila, horším problémem je, že neuznává "autority", tedy uznává, ale jen ty přirozené. Odmítá prostě některé profesory, kterým nevěří např. z důvodu měnících se názorů apod. Potom diskutuje a trvá si na svých názorech - to je momentálně náš kámen úrazu. My s ním problém nemáme, diskutujeme s ním od mala a to je asi naše chyba ve výchově.
Můj mladší syn (8let) zase od 2-2,5 roku uměl písmenka, ale ve školce třeba vůbec nemaloval, nerad se zapojoval do kolektivní činnosti, prostě byl svůj. Nyní ve druhé třídě nemá problém s učením (máme jedničky), po vyšetření psycholožkou (důvod nešikovnost) bylo zjištěno, že je nevyhraněný (vodící oko i ruka pravá, přesto určité činnosti upřednostňuje levou) a má poruchu soustředění. Jinak je dle vyšetření také napr.inteligentní a já čekám, kdy se ta inteligence projeví, protože je úplně nepraktický, dělá jen to co zrovna potřebuje apod.
Naše paní učitelka mě utěšuje, že to se vytříbí až kolem čtvrté nebo páté třídy, kdy se začne projevovat jestli je dítě opravdu napr.inteligentní (tím myslím všeobecný rozhled né, že umí před nástupem do školy číst nebo počítat).
Předchozí