Přidat názor k článku "Příliš" chytré děti

... a já si dodneška myslela, že mám doma mimozemšťana bez manuálu...Kdybych tohle totiž doma neměla, nikdy, opravdu NIKDY bych tomu nevěřila!

Náš Kubík totiž nejenže naprosto postavil na hlavu všechny mé teorie o výchově dětí už od té doby, co se narodil ( od: dítě nemá co plakat, když je nakrmené, přebalené a není mu teplo ani zima, přes: jíst bude co se mu dá a jinak má smůlu, až po: na co by uměl číst, psát a počítat ve školce, když od toho je škola)
Od malička vyžaduje 100% pozornost - kdo nezažil, nepochopí, abecedu znal v podstatě dřív, než začal mluvit - je to sice paradox, ale je to tak - vynutil si pojmenování písmen a číslic a naučil se je stylem B-baba, g-gaga, d-deda... první písmenka začal pojmenovávat těsne před rokem a půl, do 20-ti měsíců znal celou abecedu (to začal mluvil - do té doby - vyjma názvů písmen,dmítal cokoli opakovat) - týden před 20-tým měsícem začal opakovat, a pak to byl fofr - každý týden přidával slovo do věty - tedy 3týdny po "rozmluvení" mluvil ve tříslovných větách - teď 2r.3měs - mluví ve typu - maminko a tatínku, Bolek a Lolek taky kaká...To že se naučil i malá písmena jsem zjistila, když mi ve 23 měs přeslabikoval v nemocnici nápis Sesterna (vůbec si nevybavuji, že bych mu kdy, a navíc cíleně říkala, že malé t je t a malé r je r, n je n atd.......zná každou reklamu v televizi, opakuje pasáže z pohádek, básniček umí kvanta...barvy včetně stříbrné, fialové, růžové umí od 25měs., počítá do 14-ti... Já ho nic neučím, prostě si odpověď vždycky vynutil - (jako batole pořád ukazoval na jednotlivá písmenka nechápal, proč mu říkám písmeno, písmeno, číslo, číslo, když každé je jiné tak dlouho, až jsem mu je začala pojmenovávat - to byl v sedmém nebi) .... My jezdili po ulici jak exoti, když v kočárku mrňous blaženě předčítal ze slevových letáků - spousta velkých písmen a číslic....
Pozná jednotlivé typy aut - nejraději má škodovky - favorita, fabii, octavii, felicii, Š 120 - legendární je jeho věta u léta (ve 22měs) po návratu z pobytu u našich (mají fabii): "Na fabijku mysim požát"
Další perlička je, když jsem ho ve 2 letech nechala, aby si v obchodě vybral zvukovou knížku asi z 5ti druhů - přinesl mi dinosaury! Ignoroval lvy, slepice, delfíny, prostě normální skutečná zvířata, která zná. Nekoupila jsem ji, ale přemluvila jsem ho na tu se lvem, medvědem a spol., protože mi přišlo že zřejmě nejsem schopná mu o tomhle vyprávět....

Ovšem aby se sám zabavil - totální katastrofa - kostky ho bavily přesně 14 dní (dostal je na vánoce v 15-ti měsících) když postavil komín ze 12ti kostek, už se na ně ani nepodíval:(. ... jediné co miluje jsou puzzle a dřevěné skládanky všech možných typů, ale sám je neskládá, musím být u něj, jinak ho to nebaví. Ostatní hračky jsou na házení, ne na hraní. Snad jedině knížky ale jen leporela s textem a teď trošičku dřevěná vláčkodráha - ovšem stejně s ní nejraději hází - pokud si s ním nehraji.
Jídlo je katastrofa č. 2 - prostě bojujeme s každou novou potravinou - absolutně nemá zájem o to ochutnat něco nového, kdyby mě neměl, nejí vůbec, jídlo ho prostě absolutně nebere:(, ale ochutnávat krémy, mýdlo, písek, kamení, to je mňamka!
Kapitola sama o sobě je spánek - tenhle mrňous totiž od malička potřebuje cca 10,5 h spánku za 24 h, a to je šílený! Stejně tak jako uspávání - to byl vždcky horor a jsem vážně ráda, že přes den už dlouho nespí!

O nočníku se mi může tak leda zdát - ale za to si můžu částečně i sama. Momentálně procházíme nočníkovým odporem.

Co se týče motoriky - hrubou má excelentní - takový šídlo se jen tak nevidí, s jemnou mi přijde, že nic moc - pískovej není - bábovky jsou zbytečná věc, sám se taky nenají - ale spíš je to proto, že o to jídlo nestojí, stejně tak, jako místo malování pastelkama jimi bodá do papírů, ovšem rozšroubovat uzávěr tuby umí perfektně od 4 měsíců (otevřel při převalování rybilku a začal si ji mačkat do pusinky) - to bych taky nikdy nevěřila, že je možné.

Absolutně nevím, jak s ním mám zacházet - rady okolí jsou na houby, momentálně mám o5 krizovku - už 3 dny je naprosto k nepřežití - dělá věci, o kterých ví, že se nedělají - jako házení s hračkami (miniházení - tzv. upouštění na zem jsem se už naučila přecházet, ale tohle je fakt házení s dřevěnou kostkou přes celý obývák), rozhazování časopisů, vytahování knížek a cd... chjo... Opět začal kousat i když ví, že se to nedělá a že to bolí - zřejmě má nějaký vývojový skok, nebo co, ale dřív, než doskočí, já skončím v Bohnicích, ještě že bydlíme za rohem...
Docela vážně už dlouho uvažuji o nějakém odborníkovi, existuje něco pro takovéhle mrňousy?
Článek je to sice úžasný, sice mám zřejmě nadané dítě, ovšem nějak tam není napsáno, CO S TÍM už na mateřské - fakt je to docela záhul.
Chodíme sice hodně mězi děti - Kubík je naštěstí extrovert, lidi miluje a vůbec se nestydí, vyhledává společnost, i na kroužek kreslení (on nic moc, vyhraju si spíš já)a do mateřského centra, ale člověk je i doma a tam máme tedy veliké rezervy - protože pouštět mu neustále kreslené pohádky opravdu není řešení.
Poradíte někdo???