Ještě jsem nedočetla všechny příspěvky, ale reaguji na psaní Jeny, která zmiňuje, že ne všichni nadaní předškoláci čtou smyslupně, s porozumněním a zvládají psací písmo.
Moje zkušenost:
Můj syn (nyní 16) byl přesně takové dítě, o kterých se tu vede debata. Naučil se číst tím způsobem, že se občas zeptal na nějaké to písmenko, sám se je naučil spojovat a vnímat text. To bylo někdy mezi 4-5 rokem. Po pátém roce četl to, co ho bavilo, v jeho případě převážně sportovní stránky novin :-). Krom sportu ho zajímly věci jako převody měn, vzdálenosti.. obecně tabulky, grafy atd. Počítal a převáděl velmi hbitě, sledoval s námi zprávy a měl slušný rozhled.
Nastoupil do klasické první třídy dobré ZŠ. I když ze školky přišly impulsy, zda by neměl nastoupit před 6. rokem, nepřistoupili jsme na to. Hlavně s ohledem na jeho nepraktičnost, např. oblékání, určitou úzkostlivost, kterou projevoval v neznámých situacích a také na to, že neuměl psát psacím písmem (nepotřeboval to, psal tiskacím).
První třídu zvládl tak, že si do školy nosil paklík hokejových kartiček a s tichým souhlasem pančelky si je pod lavicí pročítlal. Odpoledne jsme ho pak museli zkoušet z údajů na zadních stranách :-)). Škoda, že si nevybral lukrativnější zálibu, i když s jeho tehdejším snem, stát se v dospělosti generálním managerem NHL, jsem docela souhlasila.
První stupeň ZŠ přežil bez problémů, .. noviny, knížky, PC, později internet, kamarádi, sport. Ve třídě patřil za chytrého, dokonce jednou přišel s tím, že se ho kamarádi ptali, zda na to nebere nějaké prášky :-)).
Na druhý stupeń nastoupil do vcelku náročné matematicko - inform. speciálky, kde bylo podobných dětí víc. Bez problémů zapadl, našel si kamarády a asi po roce zabojoval s tím, s čím většina z nás na sš .. že nejde všechno samo a že se občas musí učit. Známky až na jednu výjimku na úrovni vyznamenání, žádné jedničky od shora dolů.
Nyní je v prvním ročníku velmi slušného gymnázia a podle všeho je mezi spolužáky v lepším průměru. Na první prokazatelné výsledky si pár dní počkáme, ale podle všeho to bude jedna trojka a zbytek mix jedniček a dvojek.
Jsem pyšná na své chytré a bezproblémové dítě (ťuk ťuk), je to fain kluk. Víc mě těší, že zapadá mezi své kamarády a nemá jen svůj svět, jako když své vrstevníky čímsi předčíval.
Zatím to tu nepadlo (nebo jsem se k tomu nedočetla), ale některé děti, viz můj syn, se prostě v některých etapách svého vývoje předběhnou a pak se časem srovnají. I to je třeba brát na vědomí při úvahách o přeskakování tříd či krkolomném dojíždějí do speciálních škol.
Předchozí