Syn se v pěti letech naučil psát psace sám podle předlohy z nějakého slabikáře. Neměla jsem z toho velkou radost, měla jsem strach, že se něco naučí špatně, hlavně napojování písmen, nemohla jsem s ním stále sedět a psát. Ale zvládnul to dobře a ve škole pak trochu doladil, je fakt, že při přeskakování 1. třídy to byla velká výhoda.
Znám ale u známých případ, že kluk přeskočil první třídu, protože uměl číst a počítat a psát psace neuměl vůbec. Učitelka v druhé třídě mu dovolila ze záčátku psát tiskace a psací písmo se doučil. V matematice dostával jiné příklady, protože byl napřed. Všechno jde, jen se musí chtít. A to je ten problém.
V současné době řeším u ml.syna ve druhé třídě matematiku - je v ní dost napřed a příšerně se nudí. Učitelka to řeší tím, že ho nechává doučovat spolužáky. Já chápu, že má učitel spoustu práce s dětmi, které jsou pomalejší, ale proč se jim musí přizpůsobovat i ti nejrychlejší? Proč někde jde pracovat individuálně a jinde je to neprůstřelné?
Předchozí