Přidat názor k článku Jak učím dceru anglicky

Já bych byla u cílené výuky předškolní angličtiny (zejména učené ve školkách) dost opatrná - vyučují většinou školkové paní učitelky, málokdy vystudovaný anglista, a špatně naučená výslovnost, zafixovaná v raném věku, se velice špatně odstraňuje. A skutečné učení jazyka, na úrovni schopnosti tvoření vět, je podle mě možné, teprve když má dítě jakés takés povědomí o struktuře mateřštiny. Když dítě ještě neví, co je to sloveso a jaká je ve větě jeho funkce, tak je těžko odhalí v cizojazyčné větě. Ty předškolní pokusy (samozřejmě pokud dítě přímo nežije v cizím jazykovém prostředí nebo není cizímu jazyku intenzivně vystavováno) zůstávají většinou na úrovni pár naučených písniček, říkanek a jednotlivých slůvek. Ale je fakt, že když mají děti zájem o nějakou věc jako takovou, tak jim cizí jazyk zase tolik nevadí - náš synek v předškolním věku koukal na anglická dětská dvd a hrál dětské počítačové hry v angličtině - nejdřív si nás k tomu volal, když nerozuměl, ale po několika opakováních nás už nepotřeboval. V tomhle ohledu je ta kapacita pro učení u malých dětí opravdu asi větší. A ověřila jsem si to, když jsem byla na návštěvě u jedné rodiny v Dánsku - jejich tehdy asi devítiletá dcera mluvila anglicky s perfektním americkým přízvukem, tak jsem jim pochválila školu a oni řekli, že ne, že ve škole s aj ještě nezačala. Jenže v dánské televizi tenkrát prakticky nepoužívali dabing, jenom titulkování, a děti se od nejrannějšího věku dívaly na anglické kreslené filmy v originále, jenom s titulky - a co jim ty byly platné, když neuměly číst? Takže se snažily rozumět a po pár letech se takhle fakt ten jazyk naučily.