Přidat názor k článku Jak učím dceru anglicky

Mám 2 kluky (11 let) s vadou řeči. Jeden už mluví slušně - když chce, druhý má stále problematické R a Ř. Když se začali učit anglicky (3. třída, dřív to u nich nepřicházelo v úvahu - opožděný vývoj řeči a dislalie), tak ten co mluví hůř pracně naučené sykavky a i nácvik R náhle jako by zapomněl. Snaha vyslovovat v angličtině ho najednou vrátila o rok zpět v logopedických pokrocích. Naštěstí se to srovnalo, sykavky má dobré a máme vyhlídku, že snad i to R a Ř zvládne. Uvažovali jsme i o přechodu z jazykové do "normální" třídy, právě kvůli české výslovnosti. Proto asi ve školce nemají tolik dbát na výslovnost v angličtině, aby dítě nestagnovalo ve výslovnosti české.

Jinak nechápu jeden z příspěvků, kde se psalo, že se dnes klade příliš velký důraz na výslovnost. Mě spíš připadá, že děti mají výslovnost čím dál horší a připadá mi smutné, když v primě na gymnáziu v rozhovoru s rodiči zjistím, že jejich ráčkující dítě nikdy nechodilo ani nechodí na logopedii. Myslím, že rodiče by právě v předškolním věku měli udělat vše pro správnou výslovnost svého dítěte. Později už náprava není tak snadná i když chodit 8 let na logopedii (jako chodí můj syn) je fakt pro něj průda. No, taky je to průda pro mě. Ale u bráchy naštěstí vidíme výsledky a snad jich sám taky dosáhne.