Přidat názor k článku Jak učím dceru anglicky

Souhlasim s Lízou.

U nás v MŠ je 5 hod. týdně rodilý mluvčí (buď básničky doprovázené pohyby nebo běžná interakce při oblékání na procházku, při přípravě svačiny, při VV apod.), je tam proto, aby trošku vytvořil bilinvální prostředí, nic se nepřekládá a děti vědí, že pokud mu chtějí něco sdělit, nebude jim rozumět česky, takže používají ruce, nohy, ukazování a pochycená slovíčka. Jediným cílem je NĚJAK se domluvit, když mu něco chtějí sdělit - když nechtějí, nemusí.

Jediná situace, kdy se svojí mizernou angličtinou mluvim před dítětem anglicky je, když před nim mluvim s lektorem. Stejně tak ve škole, kde je stejnej systém, jen se postupně přibírá psaní a čtení, na děti učitelky mluví česky, lektor anglicky a učitelky s lektorem anglicky - já osobně si tam připadam spíš jako dítě, který se taky učí - sice pomáhám děti organizovat, případně řeším zlobidla, ale jinak jsem názorná ukázka, že člověk nikdy neumí říct vše (naposledy jsem na dotaz lektora co máme doma za zvířata předváděla a popisovala strašilky a mnohonožky :-))

Než se ukázalo, že náš starší má vážnej problém s komunikací, pouštěla jsem doma v AJ některý pohádky.

Myslim si, že má smysl, aby děti jazyk nenásilně naposlouchaly, protože v pozdějšim věku už ztrácí schopnost pochytit správnou melodii řeči, přízvuk.

Ale cíleně je učit, nebo dokonce zkoušet co už umí, v horším případě českou agličtinou...? No já bych se do toho nepouštěla.