Přidat názor k článku Jak učím dceru anglicky

Chevo, starší dceru mám ve třetí třídě. Ve školce jsem ji na angličtinu nehlásila, připadalo mi, že má dost plnou hlavu našeho druhého jazyka, kterým doma nemluvíme, a proto pro ni byl ve styku s prarodiči a jinými příbuznými skutečně "cizí". Na konci první třídy nechala něčeho, co do té doby několik let dělala a objevila se příležitost dát ji na celkem kvalitní (ale taky ne moc levný) kroužek pro začátečníky pro děti z první nebo druhé třídy. Tam chodila rok. Za ten rok popojela v angličtině tolik, že nyní mezi všema těma dětma, které se anglicky "učily" od tří let ve školce a pokračovaly návaznými kursy až do té druhé třídy, zvládla zařazení právě do té nejnáročnější skupiny na angličtinu (jak jsem popisovala to rozdělení u nás ve škole níže). V té skupině nijak nezaostává, jen holt rodiče některých dětí, které i přes 5letou docházku na angličtinu do téhle skupiny nedosáhly, vypadali, že půjdou požadovat vrácení školného.
Myslím, že v tomhle věku je to hodně o individuálním nadání na jazyky a jakmile systematická výuka jazyka ve škole začne, hodně rychle to můžou dohánět i děti, které se s jazykem dosud nesetkaly. Naopak pokud dítě na jazyky buňky nemá, ani všechny kroužky světa ho nezachrání - teda to je můj dojem.