Přidat názor k článku Jak učím dceru anglicky

Lízo,
Já bych to zase s tím fixováním hrubek v raném věku neviděla až tak tragicky. Pokud mají děti i jinou možnost se s jazykem setkat, tak jim brzy dojde co je správně a co ne.
Má situace je, přiznávám, o dost jiná než na to, co jsi reagovala, ale trocha podobnosti se tam najde. Žiju v anglicky mluvící zemi, můj muž česky neumí, takže náš syn má takovou tu klasickou dvojjazyčnou výchovu. Když mu bylo patnáct měsíců, tak začal chodit do školky, kde kromě ředitelky a jedné učitelky není žádný "native English speaker", většinou jsou to číňanky, nebo evropanky s dost silným přízvukem a spoustou chyb. Byla jsem zvědavá jak se s tím náš syn vyrovná a jestli bude mluvit s chybami nebo čínským přízvukem...a byla jsem překvapená. Nic takového se nestalo. Přestože trávil osm hodin denně v jazykovém prostředí plném chyb, jeho angličtina byla v pohodě.
U nás to asi bylo způsobené tím, že angličtina v okolí byla bez chyb, takže měl možnost sám v sobě opravovat a vybrat si to, co znělo líp...ale stejně trávil většinu času s lidmi, jejichž angličtina byla dost mizerná a nepodepsalo se to na něm.
Takže já bych tak úplně nezavrhovala pokusy maminek snažících se na jejich děti mluvit anglicky ač s chybami. Pokud ty děti budou mít možnost se v pozdějším věku setkat se správnou angličtinou, rychle si to co je špatně opraví. Třeba nebudou mít skvělou znalost členů, ale budou znát aspoň zhruba strukturu anglické věty, slovosled apod...a to jim určitě v budoucnosti na škodu nebude.