Přidat názor k článku Čím víc sladkého, tím lépe?

To se vůbec nebojte. Rozumná dcera, snacha, zeť.. jedině ocení, že dítěte dáváte jako dobrotu ovoce, zeleninu a né cukrovinky. Opravdu.
Moje maminka je babička a já teta. A dítěti (vnukovi a synovci) NIKDY nenosíme sladkosti. Jeho rodiče to určitě oceňují. I na Mikuláše babička přinese raději dražší ovoce. Čokoláda přitom není úplně tabu, i tu malý občas dostane.

Když tak sáhněte alespoň po bio cukrovinkách, jsou sice dražší, ale určitě tím rodiče potěšíte víc než velkým množstvím levnější čokolády.
Také se dají koupit v obchodě se zdravou výživou nebo i jinde pamlsky, které mají i nějakou výživovou hodnotu oproti jen třeba sladkým tvrdým bonbonům nebo levné čokoládě se spoustou cukru a rostlin. tuku.

Ale jak říkám, většina současných rodičů ví, že cukrovinky nejsou pro dítě téměř žádným přínosem a ocení spíše to, že je prarodiče dítěti vůbec dávat nebudou. A dítě se bez nich také dobře obejde. A dítě neochudíte, nebojte se. Můj synovec není zvyklý, že mu návštěva vždy přinese něco dobrého nebo nějakou hračku. A není pro to méně rád, že nás vidí. Naopak vás potěší, že to dítě rádo vidí vás, těší se na vás, a ne, že bude obdarované. Největší dárek je pro něj určitě čas a pozornost, kterou mu věnujete.

Prostě se snažíme nenosit mladým rodičům to, co buď rádi dítěti pořídí sami (všichni se shodujeme, že méně hraček je často více) nebo víme, že je toho od okolí (cukrovinky) v životě stejně dost. I paní doktorka dává dětem po "akci" někdy bonbony. Ony se ty cukrovinky nasbírají i bez nás.

Zrovna se nám kamarád svěřoval, že tchýně vždycky přinese malému nějakou hračku. Vždycky je to nějaká levná dobrnost, která se pak rozbije, malý se kvůli tomu vzteká, tatínek to spravuje... doma o to zakopávají. Určitě by bral radši thýni, která se domluví co malému dát pod stromeček a nezásobuje neustále domácnost, když to přeženu krámama.

A ještě mohu přidat pohled člověka, které jako dítě přehršle sladkostí nemělo. Ano,jsem přece dcera té babičky, co nekupuje sladkosti ani vnoučeti. Prostě kopíruje to, v čem vychovávala své děti. Nevadilo mi to vůbec. Sladkosti u nás byli vzácné, ale konec konců si myslím, že jsme díky tomu i se sestrou štíhlé. Moje sestřenice měla doma neustále plnou spíž sladkostí a že je měla ráda, jedla a jedla. Já bych možná byla stejný případ. Nebylo, nejedli se, jsme štíhlé.