Přidat názor k článku Čím víc sladkého, tím lépe?

Zastávám názor, že k domluvě jsou třeba dva (a více lidí). Chápu autorku a chápu i babičku. Obě mají nějakou svou životní filosofii a názory. Babička už si tolik nedělá hlavu kvůli zubům nebo bříšku, k zubaři s dětmi určitě nechodí. Ale chápu, že může brát čokoládu jako vrchol všech darů.
Ke spokojenosti všech je nutné aby se všechny zůčastněné strany domluvily. Pokud je ale ta žádost o domluvu jednostranná, těžko se s tím něco nadělá.. :-( Dle popisu to vypadá, že někde chybí vůle k domluvě. Vypadá to, že u babičky, ale být autorkou, ještě bych určitě přehodnotila situaci a "zabití" či odloučení si nechala projít určitě velmi hlavou. ))
Já a sladkosti? Protože ani já sama nemohu o sobě říci, že jsem v tomto důsledná, nevyžaduji to ani od ostatních. To bych byla jen pokrytec, protože sama také nosím cukrovinky - leč v "doufám" přijatelném množství (kde ale výslovně řeknou, že si to nepřejí, tak ovoce). Takže ostatní ať také nosí, když jim to dělá radost. Něco se sní hned, co se mi zdá moc, necháme na později nebo dáváme dále. Sladké prakticky nekupujeme, protože čerpáme ze "schovaných darů".