Netuším, proč není možné rozumně se s babičkou domluvit, ať dítě sladkým nepřecpává, pokud jej do něj tlačí horem dolem. Jedna babička nemá vzdělání vůbec, druhá žádné extra, vařily mi celý život a všechno v klidu. Pravdou je, že mamka proti nějaké té sladkosti nic neměla - jedli jsme všechno. Z některých příspěvků soudím, že místo normální lidské komunikace je jednodušší odsoudit, klepat si na čelo a házet všechny do jednoho pytle.
Co se knedlíků týče..moc je nemusíme, nijak zvlášť nám nechutnají, přesto jsem je jako děcko pravděpodobně ochutnala, jak to šlo, živili mě ,,běžnou" stravou s jistými úpravami. A babča prakticky v důchodu začala vařit i těstoviny, nové pokrmy na x způsobů, ,,čínu" apod. Tak kde je problém? Prarodiče se ve vnoučatech ,,vidí", rozmazlují je apod., a já se jednou stranou nedivím, nejsou však zas tak úplně mimo.
Předchozí