Ono u nás kupodivu fungovalo, že než se sní sladkost, tak se ukáže mamince. Bez výprasků a bez cirkusů se to obě děti naučily a považovali to za samozřejmé. Pokud byli u babičky delší dobu,tak samozřejmě s konzumací nečekali na maminku, ale zcela samozřejmě prý babičce říkaly - "Děkuju, můžeš mi to po obídku připomenout,a bych si to vymlsal(a)?" A ani přemlouvání dědečka, že v té kinderčokoládce je mlíčko nepomohlo, tu si nevzaly nikdy. Nemám zázračné děti, nejsou ani zázračně poslušné,ale tím, že se jim to opakovalo pořád dokolečka a byly chválení za to, že dodržují pravidla, tak tohle u nás funguje. Ale také jsem mockrát přikývla na něco, co jsemmoc ráda neviděla právě proto, ýže jim to dal někdo potají a oni mi to přišli ukázat.
Předchozí