Přidat názor k článku Mazleme se s dětmi

K zajímavému článku tři poznámky:
1) Z knihy od Veselovského o chování zvířat jsem se dozvěděl, že jsou dva typy (a platí to zřejmě i u lídí) : kontaktní a distanční. Kontaktní zvířata se dotýkají a jejich mládata se drží mámy (třeba opice, také šelmy - mazlení kotat atd). Distanční zvířata naopak udržují odstup. Nepřibližují se. Vlaštovky sedí na drátech vždy v odstupu. Veselovský píše, že když malíř nakreslí dvě tulící se vlaštovky na drátě, je to projev nepozornosti - nepozoroval vlaštovky a myslí si, že se mohou tulit. Nedělají to. Přišel jsem na to, že se to také vyskytuje u lidí, dokonce u dětí. Naše už dospělá neteř se dotekům vyhýbá a dokonce se rozešla s nápadníkem, který byl opačný - byl kontaktní typ. Zdál se jí moc vyzývavý, chtěl se s ní procházet ruku v ruce a to ona odmítala.
Jinak se říká, že u zvířat se vyskytuje chování několika typů : samotářské (medvěd), párové (volavky, po celý život), stádové (kopytníci, jeden beran nebo kůň je vpředu, následují ho všichni stejně) a smečkové (jeden vůdce nebo vůdkyně má menší blízký okruh, ostatní většina jsou ´lid´ a kořist se žere postupně: nejdříve se nažere vůdce, po něm ´družina´ a nakonec ´lid´), a že u lidí se vyskytují všechny způsoby - individuálně jsou každá povaha jiná.
2) U národů bývá různá reakce: Angličané jsou zdvořilí a chladní, Holandané vstřícní, Švýcaři vážní a v Anglii není moc zvykem se dotýkat. Jeden čas asi před třiceti lety naopak se propagovala metoda ´dotkněte se´, že to přinese uvolnění. Viděl jsem to ve filmu (životopisný o Einsteinovi). Stačilo se dotknout prstem kabátu na klopě. Ale jsou místa v USA, kde se vůbec nepodávají ruce. Říkal mi to Čechoameričan při návštěvě zde. Tam se to považuje za ataku. Říkal, že byl při jednání filmařů z USA v ČR a po rozpravě chtěl český filmař podal ruku americkému, ale americký bodyguard po něm skočil, chytil ho za tu vystrčenou ruku a mrštil jím na zem. Češi z toho byli na mrtvici, a oni jim vysvětlili, že si bodyguard mysel, že Čech chce Američana napadnout, když jde s rukou proti němu. To je něco pro nás neuvěřitelného, ale je to tak. Kdo chce vidět ve zkratce tuto nedůvěru v přiblížení, může si všimnout ve filmu Jumanji jak na závěr chce muž (hlavní hrdina) podat ruku druhým manželům, a ta žena ucukne rukou dozadu, potom se jí rychle omluvil. To byla ta reakce ´ruce pryč ode mne´, u nás nezvyklá. Tedy ve filmu jeden podává ruku, druhý to přijímá, třetí ucukne. Rozmanité.
3) K tomu propagování Freuda: copak si máme nyslet, že měl ve všem pravdu? Proč by měl mít každý chlapec oidipovský kopmplex? Freud škodlivě generalizoval svoje nápady. Většina chlapců proti otci nic nemá a nemusí si vyrovnávat smyšlené komplexy podle Freuda s jeho neúplnou indukcí. Ale rostou mus vyla hormony ho ladí bojovně, Zápasí i s bratry a přáteli, a to se nevtěsná do schema podle Oidipa (lépe: podle neověřeného systému Freuda).