Přidat názor k článku Zkušenost z benzínky

No chybami se člověk učí. Já jsem se poučila loni na podzim - jela jsem z večírku, asi ve dvě ráno, s kamarádem jsme na ulici mávli na taxíka. Sama bych to neudělala, zavolala bych si z dispečinku někoho z osvědčené firmy. Kamarád vystoupil chvilku přede mnou a když jsme s taxikářem dojeli před náš dům, povídá: "Nemáte ňáký větší peníze, potřebuju se zbavit drobnejch." (cena byla asi 350 Kč). Místo aby mi docvaklo, že to je nesmysl (ještě jsem neviděla taxikáře, který by se chtěl zbavit drobných), podala jsem mu dvě dvoustovky. Během vteřiny se otočil a povídá "To jste se sekla, ne?"A v ruce měl dvě stokoruny. Já jsem si v duchu řekla, jak jsem hloupá, že jsem se popletla, on mi ty dvě stokoruny vrátil a zase, jestli nemám větší. A já blbka jsem mu podala tisícovku (seděla jsem vzadu). V mžiku mi říká: " A tohle je jako co?" A v ruce držel stovku. Tak mi docvaklo, že jsem se ocitla v rukou zkušeného eskamotéra, no ale, co teď? Sama v noci s taxikářem v autě - tak jsem pípla" Ale já jsem vám dávala tisícovku" a taxikář "Ale paninko, dávala jste mi stovku". Tož jsem velmi nehrdinsky doplatila dvěstěpadesát korun, čímž mě cesta taxíkem vyšla na tisícčtyřistapadesát korun.Pak jsem tedy chvíli přemýšlela, jestli mám zavolat policajty - značku jsem zapamatovala - když jsem si představila dialog mezi policií, mnou (lehce ovíněnou blondýnkou) a práskaným taxikářem (upřímně bych ani moc nestála o to, aby znal moji identitu), vykašlala jsem se na to. Takže poučení - nechytat taxíka na ulici a neplatit velkou bankovkou.