Dám ti ho já. Pokud kterékoliv náboženství, i křesťanství, dotáhneš v něčem do extrému, dostaneš se k nesnášenlivosti a omezování ostatních ve jménu vyšších ideálů. Nevěřící se v tomhle obvykle ohánějí inkvizicí a křesťani argumentují, že to už je dávno. Ano, je to dávno, ale v podstatě by se to klidně mohlo vrátit, kdyby se křesťanské autority razantnějších směrů dostaly opět ke světské moci. A je spousta křesťanských církví, které člověka milují, pomáhají mu a starají se o něj... až do chvíle než si zvolí jiný výklad Písma. Pak jsou dvě možnosti - přestup do jiné křesťanské církve, která má stejný výklad, nebo volba jiného náboženství. Není to nebezpečné ve smyslu přímého ohrožení života či zdraví, ale těchto situací jsem zažila už nespočet a vytváří to hodně zlé krve a osobních stresů. Takže tak. Extrém je v tom, že si člověk začne myslet, že jen on/jeho církev má pravdu. A navenek se může prezentovat jak chce, ale tohle riziko je obecně v církvích dost vysoké. Toť můj názor. Ale samozřejmě dokud se člověk nerozchází s učením své církve, na netoleranci nenarazí. Omlouvám se za nepříjemnost svého příspěvku, ale nelíbí se mi, když je nějaká věrouka a priori považována za neškodnou ve všech svých formách.
Předchozí