Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Zdravím všechny těhulky a hned na začátku podotýkám, že není vůbec třeba bát se porodu. Paní z článku porod v nemocnici popisuje tak, že být těhotná, tak snad fakt radši odsouhlasím císaře, abych nic radši nevnímala. Je pár věcí, se kterými souhlasím, že musí být nepříjemné. To je když doktoři přijdou nic neřeknou a zkoumají a projednávají. myslím, že když přijde doktor, PA a vůbec kdokoliv k rodičce, měl by jí informovat o jejím stavu a říct jí, jaké jsou možnosti a co budou dělat. V mnoha případech je to stejně plat prtný, páč rodička přes bolesti ani nevnímá. Každopádně nárok na to má. Ještě víc by mi vadilo, kdyby mi miminko přinesli až druhý den po porodu bez jakéhokoliv vysvětlení. Je jasné, že pokud to zdravotní stav miminka nedovoluje, tak bych to neřešila, ale jako matka alespoň na to vysvětlení právo mám. Ale co se ostatních info týče, tak si myslím, že to je uplně normální průběh porodu. Já měla teda porod vyvolávaný, protože jsem dlouho přenášela a bylo riziko, že by se miminku něco stalo. Ani na chvilku mě nenapadlo protestovat proti "chemii". Nebylo mi z té představy dobře, ale cokoliv pomůže miminku, je dobré. Co se probíhajícího porodu týče, dostala jsem veškeré léky na roztahování dělohy, které jsem dostat mohla. Přístroje na sledování miminka jsem taky "vyzkoušela" všechny. A byla jsem šťastná, když se "do mě" někdo přišel podívat, abych věděla, zda-li se porod pohl nebo ne. Nakonec malinký po dlouhém 3/4hodinovém tlačení vykouknul na svět. Taky mě šili. A na oddělení šestinedělí je naprosto běžné, že doktor každé ráno kontroluje stav šití. A rozhodně to nemá sexuální podtext. Myslím, že kdyby nemuseli, tak to snad ani nedělají. Protože vidět tolik vagín xkrát denně jim snad musí znechutit "dívat" se na další doma. že to tak musím napsat. Nakonec můj porod zhodnotili jako rizikový, ale přesto všechno jsem naprosto spokojená odcházela z porodnice. Oliver se samozřejmě ještě ve spánku cukal. Ale to je naprosto přirozené! Na tělíčko a na psychiku toho malinkého stvoření je porod šílená zátěž. Do třech měsíců je to zcela normální záležitost. A milování? Po 7mi týdnech? To nebylo mnohem mnohem dýl. A občas i teď, kdy je Oliverovi 10m. to není ještě uplně ono. Ale i přes veškerou bolest a všechno "negativní" jsem naprosto spokojená. Mám zdravé krásné miminko, co člověk může chtít víc?