Skoro po roce jsem objevila Váš dopis od tchyně. Kdoví, jak všechno pokračuje, ale chci Vám ještě teď popřát hodně síly.
Mám pocit, že Vaše tchyně je psychicky hodně v nepořádku. To je jeden fakt. A druhý fakt je, že Váš muž ji miluje synovskou láskou i se všemi jejími chybami. A s tím se nic nedá dělat a nemělo by se s tím nic dělat. Až po letech z toho třeba budete mít i radost.
Můžete jedině hájit hranice svého domova. Na její rady je nejrozumnější nikdy nereagovat, neplnit je, ty určitě nejsou udíleny s láskou - v tom dopise cítím strašné odsouzení a pohrdání. Dál se řiďte svým vlastním rozumem, ssma víte nejlíp , co je pro Vaše děti a rodinu nejlepší. Ale nikdy nesmíte čekat pochvalu nebo ocenění, to od osobnosti, která napsala takový dopis nelze čekat. Hlavně věřte sama sobě. Oceňujte sama sebe.
Pokud se tchyně rozhodne k Vám jezdit, trvejte na tom, aby se dopředu ohlásila. A musí být jasná doba , na jakou přijede. Vy se pak hezky připravíte a uctíte ji jako vzácnou návštěvu.
Ale udržte ji v roli vzácné návštěvy. Slušná návštěva respektuje přece zvyky svého hostiltele.
Rodinu určitě vedete oba se svým mužem. A pokud se Vaší tchyni nelíbí, jak to u Vás funguje, nechte Vašeho manžela hájit Vaše společně budovaná a časem prověřená pravidla a zvyklosti.
Ještě jednou přeju hodně síly a zdaru při obraně hranic Vaší rodiny.
Předchozí