Přidat názor k článku Byli jsme ideální pár

mila zlata, samozrejmne jste mela pravo to ucinit.vsichni se musime neustale rozhodovat mezi veci mene nebo vice zlymi, takovy je zivot. pokud nekdo chce vlastni zivot obetovat peci o postizene dite je to jeho svobodna vule, ale neni to eticky kodex. pouze u katoliku. Stejne tak, pokud by narozeni ditete mne privedlo do tezke zivotni situace, neni moji povinosti jej donodit a porodit a dat k adopci. Na svete je tolik deti, ktere nemaji rodinu a potrebnou peci.
O tom, co se bude dit s mym telem a mym organismem rozhoduji jen ja sama. A krom toho, vetsinou je velmi snadne udelat si dalsi dite. To bude znit jako rouhani, ale je to proste tak. Uz slysim ty katolicke vyhruzky....
Ja sama jsem byla na potratu. Otec dite nechtel, ja ano, ale kdyz jsem postupne zjistila, co by to vsechno obnaselo, rezignovala jsem.A udelala jsem dobre. misto zivoreni, shaneni jesli a skoljy a zivota na existencnim minimu mam dnes chtene dite, ktere je mi skutecnou naplni soucaneho zivota. a to by tak v tom prvnim pripade nebylo. To by byla byvala obet.A ja sy myslim ze obeti uz bylo dost a zeny by nemyl byt obetmi a nemely by se obetovat. to je prezitek.
A jak tu take zaznelo, pokud je z nejakeho duvodu vlastni potomek nemozny, adopce je vzdy mozny. pokud opravdu je velka touha nekoho vychovat. Jde o kvalitni potomky nebo jen o kvantitu????