Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Máme v rodině také adoptované dítě. Samozřejmě se to před ním netají, nicméně takovéto otázky nepadají. Zřejmě je to proto, že u našeho dítěte to není na první pohled poznat a u vašich ano, že ? Ptám se proto, že se opravdu s takovýmito otázkami nesetkáváme a přemýšlím, čím to je.

Jinak neporadím. Nejlépe asi poradí rodiče a pěstouni, kteří mají odbodbnou zkušenost. Já myslím, že na to nějaké fígle budou
Otázky jsou bohužel neomalené a ještě k tomu hloupé. Na tu zda máme dotyčné dítě rádi jako vlastní bych také mohla odpověďět, skutečně jako vlastní nebiologické. Víc už to ani nejde, jak to dítě máme všichni rádi, celá rodina. Neumím si představit, že "naše geny" bychom milovali víc. Možná i proto, že si toho o svých genech zase tak moc nemyslíme.
A jako bonus člověk zažije pár chvilek, které by ho s vlastním dítětem nepotkali. Slaví se domečkoviny (chytrý uhádne), byl to velký zážitek dozvědět se, že přibyde do rodiny, jet se na dítě prvně podívat... krásné zážitky.
Přeju vám moc krásných zážitků a málo hloupých dotazů. Nejhloupější na tom snad je, že se lidé ptají i před dětmi, že ? Snad je opravdu nejlepší je tak trochu odpálkovat. Slušně odpovědět, a snad spíše odpovídat s tím, že důležitější je vaše odpověď pro děti, které ji asi také často slyší, než pro tazatele. Protože kdo se takhle ptá, tak stejně asi nepochopí úplně, po sebepodrobnější odpovědi.
Takže já bych asi odpovídala, že to není žádný rozdíl, puberty se nebojíme a je to krásné být jedna rodina. A konec zvonec.