Přidat názor k článku Pomoc, důchodce II.

Jděte s tou ušlechtilostí někam. Máte pudla? Koupete ho, češete? a Viděli jste někdy jeho totálně ohlazenou hlavičku, na níž chlupy už jen mastně a splihle visí, přičemž vykoupání a načesání stálo vás i psa notně sil a času? My jsme taky prosili lidi, aby naše neuvěřitelně milé a družné pudlice, které k tomu (zvláště děti) přímo vybízely, nehladili. Pokud byli kolemjdoucí tak slušní, že se aspoň zeptali, tak jsme dodali, že mohou, ale hlavně ne po hlavě.

A co se týče důchodců, taky mám zkušenosti s takovou zlobou a sprostotou, ze které je mi někdy nanic.
Když jsem stála v 8. měsíci frontu u přednostní pokladny v Tescu a skoro kolabovala, nacpal se přede mne čiperný důchodce s plným košem lahůdek ala tatranky, bůčky, laciné čokolády s pokřikem "těhotenství patří k životu, kdežto já jsem nemocný" a mával mi invalidní legitkou před mýma zamžitkovanýma očima. Bylo mi tak zle, že jsem se neměla ani sílu hádat a rozplakala jsem se. Až později mě napadla správná a trefná odpověď: Smrt taky patří k životu...

Jsem poměrně dost družná, dám se do řeči s kýmkoliv kdo je také nakloněný si povídat. Jenže dost lidí si nechce jen tak povídat. Chtějí apriori kázat, shazovat a urážet. Jsou to prostě takové povahy a s těmti je nutné taky tak jednat. Těžko jim můžete odpovídat s úsměvem. Oni taky většinou na žádnou odpověď ani nečekají, ve skutečnosti je nezajímáte. Tak, jak to popsala Kačislava. Rozhodně není suchar ani přecitlivělá. Děti musíme totiž taky učit, jak se bránit, když nás někdo napadá a nebát se odmítnout, nesouhlasit, ohradit se hrubosti.