Přidat názor k článku V ohrožení života

Tyto situace také znám, mám 2 kluky rok po sobě. Od narození u obou celkem velké zdr. problémy, u jednoho do roka 2 velké operace, strach o život, následky... když toto jakžtakž tak celé období podzim - zima po 3 roky opakované bronchitidy, antibiotika i 7x za sezonu, kluci i při obyčejné rýmě značně nevrlí, peroucí se, nezabavitelní. Hyperaktivní. Od roka opakovaně úrazy. Už jsem byla zoufalá, na dně, manžel furt v práci, i víkendy, babičky pracující, hlídání do 3 let kromě hospitalizací O. První hlídání první můj týden v práci skončilo zásahem záchranné služby - jeden kluk náhle skočil ze židle a přerazil si nos. Nikdo z okolí podobnou zkušenost neměl, mám pocit, že to ani nikdo moc nechápal nebo chápal, ale byl bezradný jak já. Pokusy o návštěvu MC končily katastroficky - vždy jsme dotáhli novou nemoc. takže pořád doma, sami ...
Teď už chodím do práce a jsem za to moc ráda, doslova si tam chodím odpočinout a 6 hodin denně myslím na něco jiného. Děti marodí dál, asi to u obou bude astma, máme čerstvě nadsazené kortikoidy. Ve školce byli naposledy v půli prosince, měsíčně od září tam byli v průměru 4 dny za měsíc kvůli nemocem / Naštěstí !!! babička odešla do předč. důchodu a 6 hod denně nám hlídá. Jinak nevím , nebýt té změny, asi bych už vyhledala pomoc psychiatra. Doskrát jsem měla pocit naprostého zmaru a totální bezvýchodnosti, bylo mi i jedno, kdybych v té chvíli měla umřít.
manžel - původně jsme byli domluvení po roce- dvou na prohozu na MD - o tom přes / možná právě pro ně ? /tyto problémy nechtěl ani slyšet. Nezažil s dětmi jedinou hospitalizaci z té celé řady. U nich ve firmě se prostě očr zásadně nevybírá. Kéž bych mu to nikdy nebudu moct odpustit, vztah se mezi náma od té doby změnil.
Musím napsat, že jsem zažila okamžiky, v nichž jsem se musela hodně držet, odejít do jiné místnosti, abych zkratkovitě nejednala. Chápu, že prudší povahy, dominantní tipy by s tím asi měli velký problém.
Sem si vylila srdénko. Podotýkám, že já i manžel jsme z úplné a funkční rodiny, oba své dětství považujeme za velmi šťastné.