Přidat názor k článku Pomoc, důchodce II.

Milado, nezdá se mi, že by tady vznikly dva vyhraněné názory ohledně náušnic. Káča jen reagovala na až ortodoxní fráze MM - cituji: Tohle mi přijde krajní: "Přijde mi to až arogantní - jakým právem mu (řečeno s nadsázkou) "mrzačím" část těla? Jen proto, že rodiče mají nějaký vkus, odnese to dítě?!? Jak k tomu přijde, mít větší riziko zranení či zánětu...? Navíc nechápe tu bolest, proč mu to dělají - jako by toho píchání v podobě očkování atd. nebylo dost, tam to má však jakési zdravvotní odůvodnění - ale píchání jen z ješitnosti rodičů - ne!"

Kdybych to vzala tak vážně, pak mrzačím své děti alespoň psychicky od narození (a rozhodně teď nemluvím o náušnicích). Nikdy jsem se jich např. neptala, zda mám právo je pojmenovat zrovinka jménem podle mého a manželova vkusu, zda dcerce psychicky neublížilo, že nenosila růžovou (nesnáším ji), že je nutíme s námi lézt po horách (třeba jim buduji fóbii), vzali jsme je na bobovou dráhu (podle předchozího článku jsem velmi nezodpovědná), od jednoho roku jsme je posadili na kolotoč, od tří let na raft apod.. I když je mám moc ráda, pak sem tam dostanou jednu výchovnou (neměla bych se udat?). Nedávno jsem dcerce řekla, že pokud neomezí sladkosti a nezačne se více hýbat, pak jí ten malý špíček na břichu zůstane (panebože, zahrávám si s anorexií). Jsou třeba obě pokřtěné a nečekala jsem na jejich souhlas. Nic smysluplnějšího mě v současné době nenapadá (to je úroveň ), ale určitě toho bylo více, co jsem udělala podle svého vkusu a bez povolení dětí. Podle MM by mi je měli asi odebrat !