Přidat názor k článku Otázky kolem adopce (které vážně nesnáším)

Libik, cos napsala, mi později řeklo i několik našich dobrých přátel- setkali se s adopcí poprvé, sami o ní nikdy neuvažovali a na to první setkání s námi a našimi kluky se "báli" ... pak to padlo. Můj pocit- nerodila jsem ale považuju to za sociální porod...čekám (mnohem dýl než 9 měsíců a sním o tom jaký bude (nevím ani jak starý, že )pak telefon "je to tu" jedu autem přes půl rebubliky a mám strach- jaké bude (vím pohlaví, věk...nic moc víc), zda to spolu zvládneme .. co se mi v životě změní, zda bude zdráv , zda se budeme mít rádi... .. pak ho vidím..snažím se vrátit na zem a vyslechnout si o něm... a pak ho držím v náručí a mám "porozeno" ....

A otázky.. myslím, že to tu nevyznívá, že se kolem adopce a PP má chodit jako kolem horký kaše.. to vůbec ne...prostě dá se zeptat v podstatě na cokoliv, zvlášť když jsou to blízcí lidé.. ale... jak už jsem psala- jako když máš kamarádku a hodně ztloustne...když s ní sedíš na kafi, atmosféra super a zeptáš se "hele co se děje, žes přibrala... " je to úplně jiný než třeba v obchodě před lidmi " jé kolik jsi přibrala?!" a tak... výsledek je stejnej - vidíš že přibrala, zajímá tě to, ráda bys věděla, něco si o tom myslíš...ale zeptat se můžeš tak i tak- jednou to zabolí a jednou potěší!
Píšu za sebe takhle to mám já....